KOMUNITNÍ PROJEKTY
Komunitní taneční projekt Roztančíme město
Myšlenka propojit lidi tancem vznikla z mých pocitů během covidu, z proměn, které mi tanec do života přinesl, a z radosti ze zdraví a pohybu. Jsem sociální pracovnice v oblasti SPOD a řešila jsem kauzy, které se vždy dotkly mého srdce. V té době jsem byla součástí týmu MPSV, kde jsme se snažili o změny v systému ochrany dětí umístěných v zařízeních. Z této praxe si odnáším velkou zkušenost: když nejsme lhostejní a dokážeme vidět nejen složku papírů, ale člověka, dítě, můžeme vstoupit do jeho situace a ovlivnit ji – i tzv. „od stolu“.
Byla to smysluplná práce v prima týmu a já do ní šla srdcem. Jsem beranka, a jinak to asi ani neumím. Buď ano, nebo ne. Buď naplno, nebo vůbec. Ale když mi věci dávají smysl, umím se do nich opřít.
V době pandemie, která se dotkla více či méně každého z nás, jsem pocítila, že by bylo fajn přinést do komunity něco, co lidi spojuje a dává jim možnost zažít radost s ostatními. Něco, co vyváží názorové nesoulady té doby. Roztančit město mi připadalo jako odvážný, ale realizovatelný nápad s dobrým poselstvím.
Když můj nápad rezonoval s kolegy z divadla KRUH, prvnímu ročníku už nic nestálo v cestě. Teď jen přijít na to, jak veřejnost o projektu informovat a… to druhé, těžší – jak je přesvědčit, aby zahodili stud a šli si s námi zatančit. Nejprve jsme dali ochutnat tanec ženám v našich dobrovolnických lekcích, a pak jsme začali oslovovat partnery ke spolupráci a veřejnost a školy k zapojení.
Dnes už máme za sebou dva úspěšné ročníky a třetí právě probíhá!
Roztančíme město – 3. ročník „Smím prosit?“
A letošní třetí ročník? Přišel nápad, který mě rozesmál i trochu vystrašil – párový tanec. Vím, že pro mnohé je těžké tančit, natož ruku v ruce s někým jiným, ale právě proto mi to dávalo smysl. Protože některé kroky je snazší udělat, když na ně nejste sami.
Třetí ročník „Smím prosit?“ právě probíhá. Na májovkách jsme se učili bachatu podle choreografie Báry Němcové a po mém návratu z Afriky budeme v září a říjnu opět pokračovat s výukou na školách i na veřejných prostranstvích.
Roztančíme město – 2. ročník „Dobříš tepe jedním srdcem“
Druhý ročník „Dobříš tepe jedním srdcem“ byl ovlivněn mou cestou do Senegalu a setkáním s africkými umělci. Projekt tak dostal další rozměr. Propojil tanečníky z tak vzdálených míst, jako je středočeská Dobříš a Ziguinchor v jižním Senegalu. V Ziguinchoru jsem naučila „náš tanec“ Letní feat a zpět přivezla choreografii na západoafrický rytmus YANKADI od tanečníka Oussayma Diatty.
Pro mnohé to bylo první setkání s africkou kulturou, ale počáteční nejistotu rychle vystřídala radost z tance. Tanec nejen propojil nás místní mezi sebou, ale i s africkými tanečníky. YANKADI roztančilo Dobříš a radost z tance propojila místa vzdálená od sebe čtyři tisíce kilometrů. V jeden moment jsme tančili stejný tanec na dvou místech světa zároveň. A znovu jsem viděla, jak tanec bourá ostych i hranice.
Roztančíme město – 1. ročník „Roztančíme Dobříš!“
První ročník tanečně-komunitního projektu Roztančíme město, „Roztančíme Dobříš!“, byl velkolepý. S týmem dobrovolníků jsme odtančili přes 80 hodin, potkali se s téměř třemi tisíci dětmi a dospělými během nácviků a na májových slavnostech jsme roztančili Dobříš flashmobem s tanečníkem Dominikem Vodičkou na „Letní feat“ od kapely Pekař.
